Svíčka není jen dekorace. Zákon na ni klade nároky, které by čekal jen málokdo.

Sójové svíčky jsou v posledních letech v českých domácnostech velmi oblíbené. Je to jen módní vlna, nebo za tím stojí něco víc? A co vlastně musí výrobce splnit, než smí svíčku prodat? Zeptali jsme se manželů Hanky a Vladimíra Dittrichových, zakladatelů české značky SOJKA. Od roku 2020 ručně vyrábějí svíčky ze 100% sójového vosku a o legislativě kolem svíček vědí víc, než by si běžný zákazník dokázal představit.

Proč teď zažívají sójové svíčky takový boom?

Hanka: Lidé začali víc přemýšlet o tom, čím se doma obklopují. Složení dnes stále víc lidí čte nejen u potravin a kosmetiky, ale i u svíček. A chtějí vědět, z čeho jsou vyrobené. Většina klasických svíček je z parafínu, který vzniká jako vedlejší produkt při zpracování ropy, tedy z neobnovitelného zdroje. Sójový vosk je naproti tomu rostlinná a obnovitelná surovina. Pro stále víc zákazníků je to přirozená volba, protože jim záleží na tom, odkud suroviny pocházejí.

Vladimír: Sójový vosk má navíc vlastnosti, které jsou pro nás jako výrobce zásadní. Dobře nese vůni a při správně zvoleném knotu hoří klidně a rovnoměrně. Naše svíčky hoří podle velikosti zhruba 24 až dokonce stovky hodin. Lidé dnes chtějí, aby byla svíčka hezká, krásně voněla, dlouho vydržela a zároveň aby věděli, z čeho je.

Není to ale jen dobře zvládnutý marketing?

Hanka: Kéž by. O škodlivosti benzenu nebo toluenu se dnes nediskutuje, to jsou dobře popsané látky. Pak jsou tu saze. Výzkum švédské Lundské univerzity ukázal, že nejvíc částic se uvolňuje ve chvíli, kdy svíčka čadí, tedy když hoří neklidně, plamen se míhá a vzniká viditelný kouř. Tyto částice tvoří hlavně elementární uhlík, tedy saze. Jemné a ultrajemné částice se dostávají hluboko do plic, a to rozhodně dýchat nechceme. Saze se navíc usazují na stěnách, záclonách i nábytku. Už v roce 2001 upozorňovala americká agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) ve své zprávě, že svíčky mohou být zdrojem znečištění vnitřního ovzduší. Zpráva zmiňovala kromě sazí také formaldehyd, akrolein nebo olovo z knotů s kovovým jádrem.

Vladimír: Rádi bychom ale řekli jednu poctivou věc. Žádná svíčka není čistička vzduchu. Každý plamen něco spaluje, takže i u té nejlepší svíčky platí, že je nutné pravidelně zkracovat knot a chránit ji před průvanem. To ostatně doporučuje i dánská agentura pro životní prostředí, která emise ze svíček dlouhodobě zkoumá. Proto pro nás nejde jen o samotný vosk, ale o celek: rostlinnou surovinu, známé složení, ověřené vůně a svíčku navrženou tak, aby hořela klidným plamenem.

Jsou tedy všechny sójové svíčky stejné?

Vladimír: Rozhodně ne. Hodně záleží na kvalitě samotného vosku. Před založením značky jsme otestovali desítky vzorků sójového vosku z celého světa. Někteří výrobci pracují se skutečně 100% sójovým voskem. Jiní používají směsné vosky, tedy sóju s příměsí jiných vosků nebo i parafínu, případně přidávají stabilizátory, které výrobu usnadňují. Proto doporučujeme dívat se na etiketu: samotný nápis „sójová svíčka“ ještě neříká, kolik sóji ve vosku skutečně je.

Hanka: Zákazníky občas překvapí takzvaný frosting, jemný bělavý povlak, který se na povrchu nebo na stěně skla časem objeví. Někdo si myslí, že je to vada, ale není. Jde o přirozenou krystalizaci, která je typická pro rostlinný vosk. Je to čistě estetický jev.

A co vůně? Ty se liší také?

Hanka: Velmi. Vonná esence musí být určená přímo pro použití ve svíčkách. Z našeho pohledu není v pořádku, když roztavená svíčka vzplane po celém povrchu. Takovému jevu se odborně říká flashover. V praxi ho nejčastěji způsobí jedna ze tří věcí: vůně obsahuje těkavé složky s nízkým bodem vzplanutí, příliš velký knot přehřeje roztavený vosk, nebo výrobce do svíčky dá víc vůně, než vosk dokáže pojmout, a přebytečný olej se pak vytlačí na povrch. Proto u každé nové vůně ladíme celek. Hlídáme bod vzplanutí esence, její správné dávkování a velikost knotu, aby se vůně s voskem dobře spojila. Jen tak svíčka hoří stabilně a zároveň krásně voní.

Vladimír: Proto používáme esence, ke kterým máme od dodavatele certifikát shody se standardy IFRA. Mezinárodní asociace vonných látek stanovuje bezpečné limity jednotlivých složek podle typu použití, tedy i pro svíčky. U každé esence od dodavatele vyžadujeme kompletní dokumentaci. Doporučujeme to i zákazníkům: hledejte výrobce, který pracuje s ověřenými vůněmi a umí to doložit.

Na co si musí výrobce sójových svíček dát pozor?

Vladimír: Především na suroviny a jejich vhodnost pro hoření. Typickým příkladem jsou éterické oleje. Mnoho lidí si myslí, že co je přírodní, je automaticky bezpečné a nevztahují se na to přísné chemické předpisy. Z legislativního i bezpečnostního hlediska je ale čistý éterický olej silný koncentrát přírodních látek, často plný alergenů, a některé oleje mají navíc velmi nízký bod vzplanutí.

Výzkumy z americké Purdue University i z Tchaj-wanu ukázaly, že vonné látky typu terpenů, které obsahují třeba citrusové nebo jehličnaté vůně, reagují v interiéru s ozonem. Při této reakci vznikají nové velmi drobné částice a dráždivé látky, například formaldehyd. Než konkrétní olej použijeme, musíme si proto ověřit, jak se chová při zahřívání a zda je vůbec vhodný pro použití do svíček.

Hanka: A pak knot, nádoba, poměr vůně a vosku… Svíčka vypadá jednoduše, ale je to výrobek, který kombinuje chemii, fyziku a bezpečnost. Proto vývoj každé nové vůně trvá u nás týdny.

Jak se na svíčkárny dívá zákon?

Vladimír: Velmi přísně, a je to tak správně. Vonná svíčka není z pohledu legislativy jen dekorace. Je to výrobek, který obsahuje chemické látky, a vztahuje se na ni celá řada evropských předpisů. Základem je nařízení CLP o klasifikaci, označování a balení chemických látek a směsí a nařízení REACH. Od prosince 2024 k nim přibylo nařízení GPSR o obecné bezpečnosti výrobků. Na ně navazuje český chemický zákon a technické normy, především ČSN EN 15494 pro bezpečnostní označení svíček, ČSN EN 15493 pro požární bezpečnost a ČSN EN 15426 pro chování svíček z hlediska tvorby sazí.

Hanka: Navíc se pravidla každým rokem dál zpřísňují.

Jaké konkrétní povinnosti má výrobce svíček?

Hanka: Mnoho lidí, a bohužel i výrobců, si myslí, že stačí uvést výrobce a bezpečnostní symboly, tedy nenechávat hořet bez dozoru, chránit před dětmi a zvířaty a podobně. To ale zdaleka nestačí. Pokud svíčka obsahuje alergenní látky z vonných esencí nad stanovený limit, musí být na etiketě uvedeny jménem, aby zákazník věděl, s čím přichází do styku. Typicky jde o informaci „Obsahuje… Může vyvolat alergickou reakci“.

Vladimír: Ke každé svíčce musí výrobce mít zpracovanou technickou dokumentaci, kterou si může vyžádat kontrolní úřad. Svíčky s výstražným piktogramem musí být navíc nahlášeny pro potřeby toxikologických informačních středisek, kdyby například dítě svíčku pozřelo a lékař potřeboval znát její přesné složení.

Hanka: V praxi navíc vidíme, že o složení se zajímají sami zákazníci, hlavně ti citlivější na vůně. Často se nás ptají, co přesně konkrétní svíčka obsahuje, a to je naprosto v pořádku. Milují vůně, jen jim kvůli rozdílnému složení nemusí sedět každá. Díky dokumentaci jim umíme přesně odpovědět.

Je to v Evropské unii stejné jako u nás?

Vladimír: Ano. Nařízení CLP, REACH i GPSR jsou evropská nařízení, takže platí přímo a stejně ve všech členských státech. Svíčka prodávaná v Praze, Vídni nebo Lisabonu musí splnit stejné požadavky. Národní zákony řeší hlavně dozor a sankce. Mimo EU je to různé: Velká Británie má vlastní obdobu CLP, v USA jsou normy pro svíčky převážně dobrovolné. Podle nás patří Evropa v této oblasti k nejpřísnějším regionům na světě, což zákazníkovi dává velkou ochranu. Za předpokladu, že výrobce pravidla opravdu dodržuje.

Jak mohou svíčky a vůně ovlivnit děti a zvířata?

Hanka: Nejčastěji se to projeví na dýchacích cestách a sliznicích. Patří sem kýchání, kašel, pálení a slzení očí, u citlivějších jedinců i alergické reakce. Děti dýchají rychleji než dospělí a jsou na kvalitu vzduchu citlivější. Velmi citlivá zvířata jsou například kočky, které některé éterické oleje nedokážou v těle dobře zpracovat.

Vladimír: Abychom byli féroví, potíže nemusí způsobovat jen syntetické látky. Typickým příkladem je skořice. Její přirozené složky patří mezi známé alergeny a u vůně skořice bývá jejich obsah tak vysoký, že svíčka zpravidla musí nést výstražný piktogram, tedy červený kosočtverec s černým vykřičníkem, a příslušné upozornění. Taková svíčka musí být zároveň nahlášena do evropského systému pro toxikologická informační střediska a na etiketě nese jedinečný kód UFI. Podle něj toxikologické středisko v případě potřeby okamžitě dohledá přesné složení.

Hanka: Což je v pořádku. Ruku na srdce, vůni skořice milujeme skoro všichni. Jde jen o to, aby zákazník věděl, co kupuje, a mohl se rozhodnout sám.

Vladimír: A když si nejste jistí, zeptejte se výrobce. Seriózní výrobce vám odpoví. Pokud se vám odpovědi nedostane, je to také odpověď.

Co vašim zákazníkům ve vašem sortimentu chybí? Po čem se nejčastěji ptají?

Hanka: Velmi často nám zákazníci píšou o svíčky, které vypadají jako jídlo nebo nápoj: dortíky, makronky, kelímek ledové kávy nebo matcha latté s průhlednými „kostkami ledu“ či želé. Na Instagramu jsou neuvěřitelně populární, krásně se fotí a na trhu se objevují i od zahraničních značek. Chápeme, proč se líbí. Přesto je vyrábět nebudeme.

Vladimír: Má to dva důvody. Ten první je legislativní. Výrobky, které nejsou potravinou, ale tvarem, vzhledem, vůní nebo balením ji napodobují tak, že hrozí jejich záměna s jídlem, se v Evropské unii nesmí prodávat. Dřív to výslovně zakazovala samostatná evropská směrnice a v Česku i zákon o ochraně spotřebitele. Dnes to řeší nařízení GPSR o obecné bezpečnosti výrobků. To svíčky výslovně nejmenuje, protože platí obecně pro všechny výrobky na trhu, od hraček až po svíčky. Na svíčky se ale vztahuje stejně.

Občas slýcháme argument, že děti přece mají hlídat rodiče. Jenže zákon nemyslí jen na děti. Myslí na každého, kdo nemusí rozpoznat, že nejde o jídlo: na nevidomé a slabozraké, na seniory s demencí, na lidi s mentálním postižením. Malé dítě ani babička s horším zrakem nerozliší, jestli je v kelímku jahodový dezert, nebo vosk s vonnou esencí. Kousnou si, spolknou, a hrozí udušení nebo otrava. Pokud úřady takovou svíčku vyhodnotí jako nebezpečnou, musí z trhu zmizet.

Hanka: Druhý důvod je pro nás stejně zásadní. Ty krásné průhledné kostky ledu nebo želé se vyrábějí z gelového vosku, a ten je z drtivé většiny tvořen minerálním olejem, tedy ropným produktem, s přídavkem syntetického polymeru. To je přesně opak toho, na čem jsme značku postavili. Nemůžeme mluvit o 100% sójovém vosku a rostlinných surovinách, a pak do svíčky přidat ropný gel jen proto, že se to dobře vyjímá na fotce. Raději zákazníkům vysvětlíme proč, a většina z nich to po vysvětlení ocení.

Sójové svíčky bývají dražší. Vyplatí se?

Hanka: Ano, jsou dražší, ale také dlouho vydrží. Naše svíčky hoří podle velikosti zhruba 24 až dokonce stovky hodin, takže při přepočtu na hodinu hoření rozdíl není tak velký. A hlavně víte, z čeho je svíčka vyrobená.

Vladimír: Do ceny se promítá ruční výroba a také právě legislativa. Evidence, zpracování dokumentace s legislativními specialisty, notifikace, správné značení… To vše stojí čas i peníze a není to vůbec jednoduché. Z naší zkušenosti ani mnohé dovážené svíčky nebývají označené správně. Svíčka vypadá jako výrobek, na kterém nic není, ale opak je pravdou.

Myslíte i na zákazníky, kteří vůně nesnášejí?

Hanka: Ano, a jsme za to rádi. Pro velmi citlivé osoby, rodiny s malými dětmi a domácnosti se zvířaty jsme zařadili sójové svíčky bez vůně. Nabízíme také pískový vosk ze 100% přírodních surovin. Opravdový plamen totiž vytváří atmosféru, kterou žádná LED svíčka nenahradí, a o tu by nikdo nemusel přicházet jen proto, že nesnáší vůně.

Zdroj článku: Žena-in.cz ve spolupráci s nasesojka.cz.